Píšu.
Té, která už nejsi.
Píšu do Nebe.
Přimluv se za mě.
Ať svět dál nezebe.
Neznala jsem Tě…
ale Ty tu bdíš.
Tvoje jméno,
hořce tajemné,
vynořuje se
všude…kolem mne.
Nasloucháš.
Volám…snad…vezmi mě k sobě.
Sama se cítím jako v hrobě.
Budím asi pohoršení,
těmi slovy.
Ale co Vy vlastně víte.
Někdo rád by chladné rovy
okusil…
no, a co by ?!
Cítím se jak pohozené dítě.
Kolem pavoučí sítě.
Balím se do těch zrádných tenat.
Východ nemám sílu hledat.
Narážím trvale do stěn
bludiště.
Extrém na extrém…
Ano, zajisté.
Slepá a hluchá.
Hloupě naivní.
Už je prý na čase
- tohle se nedělá -
vzdát se v tom zápase
…a být dospělá.
dospělost... to je vyloženě "vošklivý" slovo; prostě jsme takoví, jací potřebujeme být, nač to fázovat a frázovat
...a teď mě napadlo, že kdyby byl život vysavač, tak básníci budou příliš jemný filtr na sběrným koši :D
07.08.2008 00:54:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Bojuj!!! a nevzdávej...
básníkům občas život chutná hořkosladce,
někdy víc do kysela a někdy je hořký zcela...
Pak zase někdo příjde s lahví medu
a namaže ho kolem úst
když nemáš srdce z ledu
nech v duši Lásku růst!
18.07.2008 17:09:00 | Hannazka
ST! je za vyjádření, jinak pro mne dosti silné, částečně emoční, ale velmi pocitové a civlivé dílko ... chjojky, jak Ti asi rozumím, až z teho zesmutním ... A tak lespoň řádek pár Ti zde píši, že jistě dobré časy se blží, tak pohlazení a úsměv posílám, ať radost, byť jen na malou chvílu máš ...
18.07.2008 06:48:00 | NikitaNikaT.
Ten, kdo přemůže ostatní je silný . . .
Ten, kdo přemůže sám sebe je mocný . . .
Ten, kdo je spokojený se svým vlastním osudem je bohatý!
napsal před více než dvěma a půl tisíciletím Lao Ć . . .
17.07.2008 22:24:00 | rolon