V zajetí

Anděl spoután řetězy lží,
do srdce tíseň mu proudí.
A on sám moc dobře ví,
že duše v něm slepě bloudí.

Mačkán způsobenou bolestí,
doufá, že chytne ho naděje.
Jenže při jeho neštěstí,
nic dobrého se neděje.

Slzy pomalu padají k zemi,
síly mu dochází, nemůže dál.
Ztrácí se teď mezi všemi,
chtěl pomstít toho, kdo štěstí mu vzal.

To vzácné pouto přetrhnul kdosi,
teď už není nic, co bývalo dřív.
Jiný v sobě cizí štěstí si nosí,
a anděl přátelství už není živ.