V noci

mraky překryly měsíc v úplňku
chlad mě objal v noční náruči
na rosu je ještě brzy
vzpomínky letí jako zapomenuté víly
aby skutečnost na chvíli skryly
ohlédnutí už mě nezamrzí

touhu vypiju v kapkách utišení
sílu čerpám z jezírek tvých dlaní
měkký déšť stéká po soše z mramoru
stejně jako já hledí tiše nahoru
minulost převázaná stužkou sametu
vracím ti ji - jsme proto tu

tato noc je dlouhá a nedočká se rána
pod tou sochou usnu uzívaná
život jde dál k svému naplnění
jen tebe už v něm jaksi není
v temnotě, jíž vzal měsíc všechny stíny
teď žiju jako člověk jiný
...
už mne nehledej.