Jen tak..
Ve svém květinovém ráji..
v oáze úplného ticha..
s šálkem pohádkové kávy..
po ránu probouzím..
....ukryté příběhy..
....vzpomínky na něhu..
....a stíny večerů..
....co opisují konturu..
bělostných dnů..
V závětří domu..
kde stíny stromu..
malují ornamenty Bohů..
pouštím své myšlenky..
do tiché řeky..
Proudících tónů..
tiché melodie..
a zamykám své já..
do něžné rapsodie..
Co v rudé oáze..
Srdečního ticha..
Uvnitř..
Žije..
Labuť, takhle to napsat umíš prostě jenom ty, velmi jemná a působivá básenka, dobře se četla, přinde mi maloučko vzpomínková, možno to má důvod ...
21.07.2008 21:26:00 | NikitaNikaT.