Krůpěje potu chladící čelo.
Hlasy ze tmy,stínů hra na zdi.
Vrzání okenic,roztřáslé tělo.
Hvizd větru,budí tvou představivost.
Schoulíš se do klubka,jak malé dítě.
Spod deky koukáš do temné dáli.
A noční můry už stahují sítě.
Přece to znáš…….i tobě se zdáli.
Snažíš se vzpomenout na krásné časy.
Marně pátráš,křižuješ svou pamětí.
Strnulá postava s černými vlasy.
Už není cesta zpátky,už si tě našla,jsi její obětí.
Ty nejhorší představy,odporné věci.
Chaos,nářek,stíny.
Ty a tvůj strach jste spolu v kleci.
Jen ty a tvůj strach.
Tak už se probuď,šeptáš si tiše.
Víčka máš až příliš těžká.
Nevzdávej,už jsi téměř vzhůru….
Sedíš na posteli s motýlky v břiše.