Smyčce
lehký dotek piána
vířící tanec listí do všech skulin proniká
do morku kostí
s nesnesitelnou lehkostí
pěstí bortí
linii přímou
stakata.
Neposedné prsty klávesy hladí
bříška nahá
vnímám je
tolik jich zřím
jen jeden jediný tón však uniká mi
příliš vzdálen
absolutní.
Zdálo se mi
že už jsem se
neprobudil...
cvrčci vyklidili chlív
usídlili se v mé hlavě
jenže paní Wolfová
... je nevnímá ...
protože je hluchoněmá
Na nádraží
žádná lokomotiva nekouří
a já už dávno také ne,
jenom zametám stopy
do popelnic z vyřazených cisteren
propojených na odstavné koleji
Kde tlupa přičmoudlých adolescentů
si šéfuje pohlavní život
v zválených adidaskách
tvoří dějiny ...
zatímco zmožený deratizér
sedí na kyblíku u kiosku
pije jedno za druhým
a kašle na zbytečnou práci
Rezignoval, ....
rozmnožily se tu krysy
a na ty nemá nikdo ....
*
23.07.2008 21:11:00 | HarryHH
Ten jeden tón,
ten je klíčový.
Ta jedna nota,
ta Ti napoví.
Ta jedna vteřina,
ukryta v listoví.
Tvá duše, básníku,
ta to všechno ví...
Supertip!
Píšeš čím dál líp!
23.07.2008 00:32:00 | spare
ST! je za vyjádření ... to mi se poslední dobou zvádá o lásce ... ale jen samá negativa ... nevím, asik to nemá smysl a asik spolu nikdy nebudem ... mám ten pocit ... to je potom těžké žití ... , když člověk skutečně miluje. Vím, že miluje každý, ale jen 1x za život je to to opravdové, kdy člověk ví, že ta bolest nikdy nepřende a tak možno, jednou se v tem snu také neprobudím a to už budu vědět, že je def. konec ...
22.07.2008 19:57:00 | NikitaNikaT.
Tos musel mít ale fajn hudební sen ;-) To se to potom musí odpočívat...
22.07.2008 16:31:00 | Chancer