Já vám ani nevim jak to nazvat

Anotace: Prázdnou ulicí si kráčím, nevěda, kam kroky mě v příštích dnech zanesou. Už vím, že proklínat budoucnost je chyba, osud není, jsou jen naše vlastní rozhodnutí, a pak dva elementy... vlastně tří: Štěstí, Smůla a Náhoda.

Temnou ulicí své mysli
kráčím za krokem krok
vypnuli osvětlení,
skrblíci hladoví!
Ticho a tma,
ani své kroky neslyším.
Co je to, ptám se.
Hrob sám sobě odpovím,
škrtnu zapalovačem
sice nemám cigára
ale oheň jo,
tak sobě posvítím,
když to nikdo za mě neudělá.
To blikající světýlko,
svině, pálí do prstů,
mi svítí na cestu.
Prázdné domy
kde léta nikdo nežije
obrostlé plevelem
co mají vytlučená okna,
jako starci bezzubí
tu stojí a čekají.
Na co asi?
Vzduch je chladný,
snad to ani není vzduch.
Kde to jsem?
Bojím se, třesu se
zimou? Strachem?
Už vím kde jsem,
to je má duše,
proklatě!
Což to takhle končit má?
Proč tak prázdno, ticho, chlad?
ušklíbnu se,
s tím jde něco udělat.