V tichosti nepřehlédnutelných obrů
promítal jsem podrážkami bot film
O zašlých krocích
se smogem ztraceného ráje
pral se o slastné nadechnutí
byl to starý kašel
koho jsem nechtěně probudil
Poslouchal jsem drby listů
v korunách stromů
o tom jak je všechno
o tisícikorunách
až opadají
zmlknou
ti druzí začnou samozřejmě mluvit
Zastavil jsem se a díval
kam až se to dostal
i přes rozšířené nozdry
necítil jsem nic
to je divný
myslel jsem si
že je to všechno tak
jak má být
Je načase vypadnout
Jó život si plyne, tak má být, jen těžko můžeš ovlivnit...ale jde to. Zkrátka emigrace do budoucna "o)
23.07.2008 10:16:00 | Churry