Šeropych

Anotace: ..."člověk sice čte očima, ale stejně vidí jen to co má sám v hlavě"...nebo tak nějak:-p

Něžně křičí v ticho tich,
pán paradoxů, Šeropych,
nuzný stín všeho toho zlata
a že podlehla mu kolikátá...

Z nepopsaných svitků v hlavě
Mistr písař kreslí hravě
obloučky tvých nápadů
jenže kreslí odzadu.

Pocit, co tě tlačí kdesi
tahá nitky za pačesy,
klátíme se v jeho rukách
loutka na smrtelných mukách.

Z ničeho se v mžiku zjeví,
kráká, lechtá, nepoleví,
prý sami sme se rozhodli
hledat dusno v pohodlí.

Své kořínky zapustí,
rostlinka té hlouposti,
a když pukne šerý květ,
pak bez zájmu, nazpamět.

Mlží oči v šerý háv
a tak světa nepoznav
neživ, přestože dýchá
chycen v pavučině Šeropycha...
(Vítej i ty a bud' zticha!)