Šeropych
Šeropych
Anotace: ..."člověk sice čte očima, ale stejně vidí jen to co má sám v hlavě"...nebo tak nějak:-p
Něžně křičí v ticho tich,
pán paradoxů, Šeropych,
nuzný stín všeho toho zlata
a že podlehla mu kolikátá...
Z nepopsaných svitků v hlavě
Mistr písař kreslí hravě
obloučky tvých nápadů
jenže kreslí odzadu.
Pocit, co tě tlačí kdesi
tahá nitky za pačesy,
klátíme se v jeho rukách
loutka na smrtelných mukách.
Z ničeho se v mžiku zjeví,
kráká, lechtá, nepoleví,
prý sami sme se rozhodli
hledat dusno v pohodlí.
Své kořínky zapustí,
rostlinka té hlouposti,
a když pukne šerý květ,
pak bez zájmu, nazpamět.
Mlží oči v šerý háv
a tak světa nepoznav
neživ, přestože dýchá
chycen v pavučině Šeropycha...
(Vítej i ty a bud' zticha!)
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
i když neznaje pana Šeropycha
u Tvých básní kde kdo vzdychá
hanele už hledá mouchy
jazyk brousí o rampouchy
saddova je tu doma
těším se až přijdu znova
:)
24.07.2008 02:28:00 | blue
pekny versovani, vazany vers je me prvoradi a tenhle se mi libi velmi, krasne sis pohral se slovicky..i ta myslenka me zaujala..pekne
23.07.2008 11:37:00 | saddova
líbí se mi jak s jazykem pracuješ ale tématicky to není mý gusto - a taky mi některý slova obraty nebo rýmy přijdou jen účelový nebo na efekt - ale stejně zasloužíš pochvalu :o)
23.07.2008 10:22:00 | hanele m.
