už jsem si
obrousil cíle
cesty zahly
kamsi
hledat nové
spásy
sotva vzdechly
boty sešlapané
ty jediné snad
říkají mi pane
jinak ze dne
na den
jak v časech
chladných rán
omámen
koukám co
z nebe spadne
kdy další
kytka zvadne
tak tomu se říká
čas plyne
ty velké chvíle
ty vznosné cíle
už jsem si obrousil
a že to nebolí
jsem kdysi
netušil
však pořád mám
své vznosné cíle
ty velké skvělé chvíle
jen jsou už trochu líné
... dodatek. Přeji a doufám, že ty cíle, aj když jsou jiné, jsou ty správné a dondeš jich ...
24.07.2008 06:28:00 | NikitaNikaT.
St! pač je to dost myšlenkové. Dílko se mi četlo s lehkostí, ale cítím z něj trochu smutek, možno je to jenom mnou. Ovšem zda-li spadně něco z nebe ... to nevím, asik se načekáš, ale uvadlá květina ... to je denně a je to smutné ... pač si vždycky vzpomenu na zimu a mráz ,... zebe mne po celém těle, asik bych měla zavřít okno.
24.07.2008 06:27:00 | NikitaNikaT.