Večerní sonáta

Když mi slzy tečou po skráni,
tak noc přechází v svítání.

Měsíc hladí mé slzy z mědi,
zamyká rty ke zpovědi.

Černý samet noci štíří,
halí mou tvář v kapulíři.

Splynu s večernicí v jejím stínu,
jak měďák hozený pod hladinu