Návštěvnost
Proč ?
Proč ?
Mám dny, chvíle,
kdy se vznáším nade vším.
Vyrovnaná, oči dokořán.
Tak plna lásky ke všemu,
že ze mě tryská zlatavé světlo.
Vidím ho jako odraz na tvářích kolem.
Tehdy…slova jako řeka zaplavují.
Téměř pláču štěstím.
Chvíle, kdy s Tebou mluvím beze slov.
Srdcem.
Chvíle, kdy tak silně JSEM, že to nelze popsat.
Cítím každý sval, dech se zklidní, nic mě neruší.
Vnímám každou molekulu svého těla.
Svět se stal malým,
a moje srdce je velké akorát.
Vzácné vteřiny !
Urputně a lačně si to užívám.
Do zásoby…
Přijdou mé temné večery.
Nic necítím.
Jen bolest duše mi dává zakusit,
že zatím žiji.
A vůle přemlouvá: vydrž.
Vím to.
Musím přečkat zlé časy.
I tehdy píšu…pomáhá to.
Znovu ptám se: proč ?
Proč mě necháváš tolik trpět ?
Vše se děje zároveň na mnoha rovinách.
Otázky,
a možné odpovědi.
Jak velký je můj podíl na těch stavech ?
Nakolik jsem šílená ?
Kde je smysl ?
Odpovídám si…různě.
Ale to se sem nehodí.
Existuji dál…
Abych se nezbláznila,
nacházím na své cestě lidi,
knížky,
hudbu,
filmy,
krásnou přírodu i jiné věci…
Mám dar vidět, co druzí přehlédnou.
Schopnost naslouchat, a vcítit se.
A teď i básničky…
Mně, která celý život nečetla verše… mně se dějí takové věci.
Neumím si je vymyslet.
Mám to lehké…jenom zapíšu, co přijde.
A pak zapomenu.
Dobře vím, že to není moje.
Je to mezi tebou a mnou…
Nepřestávám děkovat !!!
Za tu krásu, co lapám síťkami očí,
za to, jak se mi druzí svěřují,
za slova, co posílám dál, do světa.
Přestávám se ptát proč…
Díky !!!
Komentáře (10)
Komentujících (9)
Doporučit
TiskVelká věc. Bez komentáře... nebo snad jen: uvědomit si, kdo jsem, umět najít špatné v sobě a umět být vděčný (komu, to záleží třeba i na víře) za to dobré... to je těžká záležitost; mám dojem, že se to pořád učím.
10.08.2008 12:50:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Tvé básně bijí nádhernou člověčinou...* Děkuju. Moc.
25.07.2008 19:53:00 | Iva Borecká
Rolon, možná že si sečtělej, ale báseň si nepochopil.
25.07.2008 13:21:00 | cevert
Myslím, že nemám konflikt.
Myslím, že jsem s tím smířená.
Myslím, že jsem odpověď na otázky nalezla.
Myslím, že jsem ráda taková.
Myslím, že jsem napsala: děkuji:-)
25.07.2008 09:56:00 | spare
KONFLIKT JE V ČLOVĚKU. Dokud není vyřešen tam, nemůže být vyřešen nikde jinde. Je v tobě politikaření, rozpor mezi dvěma částmi mysli.
Existuje tu něco jako můstek. Když je ten můstek nějakou nehodou či fyziologickým defektem nebo jinakl zlomen, stane se člověk rozpolceným a z jednoho člověka se stanou dva - fenomén schizofrenie neboli rozpolcenosti je na světě.
Když se můstek prolomí - a ten můstek je velmi křehký, jsou z tebe dva lidé, chováš se jako dva rozdílní lidé. Ráno jsi plná lásky a krásná, večer zuříš a jsi úplně jiná. Nepamatuješ se na své ráno... jak bys také mohla? Fungovala v tobě jiná mysl, stali se z tebe dva lidé. Jestliže se můstek zpevní natolik, aby zmizely dvě mysli, přichází integrace, krystalizace.
To, čemu George Gurdjieff říkal krystalizace bytosti, není nic jiného než proces splývání těchto dvou myslí, setkání mužského a ženského uvnitř, setkání jin a jang, levé a pravé, setkání logického a nelogického, Platona a Aristotela.
Osho Ancient Music in the Pines
25.07.2008 09:30:00 | rolon
není co dodat, nádhera 1***
25.07.2008 09:26:00 | cevert
Moc povedená, moc.
24.07.2008 23:27:00 | Psavec
To nemá chybu,opravdu se ti povedla:o)
24.07.2008 18:23:00 | Mraveneček
krásná zpověď :))
24.07.2008 18:13:00 | Myrja
Je to o tom, říct bez námitek - buď vůle Tvá...život nemůže být pořád stejný, vždyť by to pak o ničem nebylo :-)
A roboti jsou drzí, říkají BLE! Nechtějí přijmout život takový, jaký je...
24.07.2008 17:19:00 | Chancer