Hvězdice

Obrázek: http://tn3-1.deviantart.com/300W/store/bt/newprocess/6/9/695e91c99bc09b4f.jpg

Na pláží leží opuštěná hvězdice,
co na břehu je uvízlá už dva měsíce,
kterou tam však nikdo nevidí,
nikdo se po ní, ztracené, nepídí,
nikoho nezajímá co se s ní stalo,
nikoho to, jak se zdá, moc nevzalo,
že z podmořského světa zmizela,
že nikdo neví, kdy byla naposled viděna,
přitom leží tak blízko moře,
omývána jím je jen spoře,
na pokraji kruté smrti,
nedostatek vody ji drtí.
Sama tam uvízlá, bylo jí smutno,
říct že až moc dlouho, je však nutno.

Za pár dní šla po pláži holčička,
zvolala na tátu ,,Jé hvězdička!''
Táta k ní přispěchal, vzal jí ji z ruky,
,,Dej mi ji,'' prosila, byl jako hluchý,
šáhni si na ni, hodím ji do moře,
ukončím tak její příkoře,
správně patří do slané vody,
určitě čeká, kdo ji tam hodí,
splním jí tak její přání,
hlubiny nebudou jen její zdání.

Muž ji vzal do ruky, odhodil daleko,
hvězdice z toho byla, dá se říct naměkko,
myslela, že lidé jsou jen zlí,
někteří ne, teď už to ví.

A víte, co stalo se, když dopadla na dno?
Připlul houf rybiček a zvolal ,,Ajdno!''
Kde si tak předlouho, předlouho byla,
kam si nám lumpačko najednou zmizela,
všem se moc stýskalo, všichni tě hledaly,
máme tě moc rádi, ještě dodaly,
a už plavali, všem sdělit tu novinu,
hvězdice mají opět zcelenou rodinu.