Anotace: ....
Za vzdáleností obzoru
u vzniku krásných chvil,
točí se svět ze vzdoru,
je určen délkou mil.
Pokud nám na překonání cesty nestačí životní síly, použijme umělé.
Počítám světové strany,
vychází mi víc než pět,
vedou do nich jeho brány
rozmanité jako ranní květ.
Ale ráno taky padá rosa a rosa je voda
a voda určuje úplně všechno.
Z pravidel se zastavuje dech,
někdy výhybku nejde přehodit,
asi uzavřená ve svých zdech,
učím stěny svou tvář uhodit.
Kdyby se člověk snažil projít zeď od začátku bytí,
jednou se mu to povede.
Jednou projdu duchem nepřítomná..
zase som narazila na tú istú báseň,a zase v nej cítim niečo úplne iné,zrejme som trošku povyrástla (a to nielen v centimetroch :D) a metafory sa predomnou rozostrierajú v nevýnadných hlbninách melancholickéh očarovania poznaním,
škoda,že tipovať smiem iba raz :(
28.04.2009 18:52:00 | Terulienka
Cítím z Tvých veršů smutek a trochu zoufalství. Neklesej na mysli, zase vyjde slunce a někdo se na Tebe mile usměje. :-D
13.10.2008 09:19:00 | vandule