Na pomezí…
žánrů a situací,
jako když voda
do dřezu se vrací.
Na pomezí…
či na hranici sebe sama,
na podpatku
balanc zkusím,
cestou do neznáma.
Na pomezí…
smrti a žití,
spojena s kořeny,
ocelovou nití.
Na pomezí…
ne a ano.
Ruka nastavená
dlaní vzhůru.
Ujednáno ?
Na pomezí…
touhy a odporu
- útěky a návraty.
Stoupám nahoru…na pomezí.
ja nevim, kazdej to chvali..hm, ja si nemyslim, že je to spatne, zaujal me zpusob versovani..ale to je popravde tak jedine...no mozna na to koukam ze spatneho uhlu pohledu...??
25.07.2008 17:33:00 | saddova
Tak tak, pád do hluboké propasti a následný šplh nahoru po strmých stěnách rokle nejsou ideální představy poklidného života...
Říkám sice a nic na tom neměním, že ode dna se dá odrazit, ale jde také o to, jak vysoko :-)
25.07.2008 16:52:00 | Chancer
Navážu na Whita - stoupání je fajn, tam nejsou hovna. Ten pád dolů, to už je horší...
25.07.2008 14:50:00 | Aťan
Jako vždy velice silná. A já mívám někdy ten pocit, že su nad propastí. Provazochodec na tenkým laně. U tebe však je ocelový, tak nemám strach:-) 1***
25.07.2008 14:44:00 | cevert
...přestaň stoupat a vrať se na zem ...tady je fajn i když to někdy stojí za hovno ...
25.07.2008 14:08:00 | WhiteSkull