...
...
až přestanem věčně vysmívat se své velikosti
plazit se před nataženou rukou nesmrtelna
vymítat neexistující tvory
v předtuše prázdných tváří Bohů
začnem žít pravdou
jež si neopomeneme vmést do tváře
ach, jak je ti to podobné
uvadlá květina
zdobící prázdný oltář
jménem smrt
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Tahle básnička mě hodně zaujala - jak hloubkou, tak zpracováním. Poslední verš sice dost vybočuje, ale chápu ho. Líbí se mi.
26.07.2008 21:15:00 | Elvien
Pro mne bolestné dílko, sice jsem hodnotila, pač je to poutavé, má to myšlenku a hloubku, jinak bych nehodnotila, pač bolest nelze hodnotit ..
26.07.2008 20:59:00 | NikitaNikaT.
