Víly

Kvečeru v trávě, v čarodějném kruhu
tančily víly na špičkách,
déšť padal v drobných kapičkách,
nebe si od slunce vyškemralo duhu.

A ty sis do vlasů vpletla modrou stuhu,
připojila ses k jejich tanečku
a já si v duchu říkal, panečku,
jakpak té dívce jde tancování k duhu.

Smála se s nimi smíchem zvonivým,
na mě v tu chvíli přišly pochybnosti,
zda je to dívka z masa, krve, kostí
a co že vůbec vlastně o ní vím.

Až k ránu moje úzkost polevila,
už nemyslím, že ta dívka je víla.
Krůpěje krve na hnědých čepičkách
připomínají Tvůj tanec na špičkách.