Žárlivost zabíjí
Seděli spolu
a dívali se do očí
jakoby o sobě věděli vše.
Políbil ji divoce,
dívce zrůžověly touhou její panenské líce.
Tulili se k sobě,
prahli po dotecích,
chtěli toho moc,
ale nesměli nikdy víc.
Sledoval je dlouho,
čekal na svůj den
- trnul,
nesměl být prozrazen.
V příhodnou chvíli dýku zarazil
a rázem život v krev proměnil.
Rudá kaluž pomalu stéká,
vpíjí se v suchou zem.
Políbil –miloval,
žárlil a zabíjel.
Dvě srdce ve dví rozkrojil,
andělskou náruč jim tím přislíbil.
Stoupali vysoko,
stoupali daleko
- zabil je včera,
však zemřel ještě téhož večera.
Díky za komentář, ale asi jsem jej nepochopila. Já nikoho nekopčím a bohužel tu píseň ani neznám..
Víš, nepíšu to jako nějaké vzlyky, ani to mnohdy není realita, jen mám náladu to tak napsat a "šup" napíšu to a jsem zase v pohodě..takový relax..
04.09.2008 22:39:00 | LOMI
Hodně běžný téma básně
Jinak na motivaci si svůj text porovnej s písňí "where the wild roses grow" od Nicka Cave (jednu dobu to byl hit)
Ale, co bolest musí tak jako tak ven.
04.09.2008 14:36:00 | dead-head