Mamince

Jdu pěšinou lesní
pěkně potichu, po mechu a trávě,
že prý se s otevřenýma očima nesní,
ale já to dělám právě.

Chtěla bych být teď vedle Tebe,
držet Tě malou ručičkou,
být zase malou holčičkou,
odešla jsi beze mě, odešla do nebe.

Chtěla bych se teď s Tebou smát,
slyšet Tvá slova,
která uměla laskat i kárat,
proč to nejde znova???

Že je vše jiné dnes?
Vím to, o tom právě šumí les.

Byl to jen povzdech plný vzpomínek,
na zemi se leskne kamínek,
ptáci písněmi div nerozedmou si plíce,
slunce svítí, vítr hladí, fouká,
všude květin plná louka,
vzpomínek je stále více.
A vítr zpívá písničku,
vzpomínej na svou matičku...