Seš jako víla!
co sní si jen,
co z vesmíru na zem,
vklouzla sem.
Nebo Tvůj sen?
je ve mě jen,
co kráčí si cestou k lesu,
a jak krásně voní!
po mém oblíbeném květu,
jako ostružiní.
Jsem okouzlen!
Tvou krásou
a čekajíc tak dlouho
na Tvém paloučku,
svou hlavu v mech jsem položil,
a tiše usnul jsem.
A ty,
jsi sen?
je snad noc,
nebo den?
rosa snoubí se se sluncem!
a Tvé srdce,
bloudí tu celý den.
Své oči
ukrylas přede mnou,
seš víla z vesmíru!
seš moje jen,
až květy zavřou se,
zkončí i můj sen.
Neboj! Sen určitě nezkončí (ale možná skončí!) ... Ta gramatika nám občas dává na frak, co?
Jinak báseň krásná (o to víc, že vím, jak je Igniss super baba!)
25.09.2008 15:22:00 | Hannazka
Hm, víla z vesmíru, to je zajímavé, vypadá to krásný sen, ale probudit se člověk musí ... tedy chci, aby ses vždycky probudil a zas krásně o tom napsal.
01.08.2008 08:35:00 | Selča
Jůůůjky, až mám skoro slzu v oku, pač pro mne je to tak moc hezké ... věřím, že pro danou osůbku to splní svůj účel. Fatk se Ti básenka moc povedla. ST!!!
01.08.2008 07:18:00 | NikitaNikaT.