Oxid arsenitý

Anotace: Báseň psána v době, kdy jsem měla vražedné myšlenky a přemýšlela, jak se zabít...

Pevnýma nohama na zemi stát,
rozhodnout s chladnou myslí,
třímat skleničku v ruce.
Schválně, kdo na mě pomyslí!?

Ingredience jsou tajné,
zná je jen chemik,
že navrchu malinová šťáva,
na dně arsenik.

Zapomenout.
Sklenku neupustit.
Vše naposled, je totiž konec,
chci ještě všem odpustit.

Život bude tabu,
stačí k ústům přiložit,
zašeptat modlitbu,
závěť s přáním položit.

„Od života vám ulevuji,
arsenem se osvobozuji,
však můžu říct ‚miluji‘,
a za to moc děkuji!“

To byla ta poslední slova
blázna, co nechtěl ostatní trápit
teď má, co chtěl
- už ho přikrývá úmrtní hábit.