Živý stín

Anotace: o jednom člověku, co si to zaručeně nepřečte

Ve vyhaslém tichu,
co tak podivně zní,
ve společnosti neživých zdí,
leží stín.
Spí
a možná, že sní.
Nedokáže si vzpomenout
kolik je to vlastně dní,
co naposledy zažil
ten pocit z lidské přítomnosti.
A tak přežívá
a žije jen z nutnosti.
Občas když usíná,
snaží se vybavit střípky minulosti.
To pak vybledlé věci,
jeho tišší společníci,
poslouchají dlouho do noci
jak živé stíny naříkají,
když jim už dávno není pomoci