Na malém náměstí
v Římě
já odložil břímě...
v sladkým krámě
já uviděl italskou zrzku
v tý Dámě
jsem se s chutí olízl
a dal si zmrzku...
sedl jsem na rantl
fontána voděla
kornout praskl
já měl sladký dlaně...
malý pohyb
mě zaklonil...
do fontány
já se ponořil...
voda v uších
zurčela
chutnala
báječně
do čela...
pak jsem vstal
mokrej usměv na tváři...
neznámý lidi
okolo se smáli
dotek vody
dotek...
a celej svět se usmíval...
Viva Vita!
To máš štěstí, já když upadnu, tak na beton, do vody je fajn. Někdo se prostě umí narodit.Dík za koment.
06.08.2008 06:53:00 | SZN