Bez kořenů bez cíle,
jde duše peklem samoty očistné.
Sklonils hlavu rozbitou z pýchy,
můžeš vejít se stromem,
co se ohnul vichřicí,
rotujete kruhem,
oba holí ve větvích,
do tajemství vržení,
každá větev obmyta,
modlitbami od mnicha,
sníh a mráz je hábitem.
Eliáš vstupuje do ohnivého vozu,
opuštěný strom,
sklonil větve do tajemství,
aby vešel,
než otevře srdce,
fialové nekonečno probodává rozum,
kořeny ze světla,
a korunu v tajemství.
Potřebuješ vichřici,
a holé kořeny,
než umřeš na zimnici,
do lásky rozum vtažený.
Bezva nápad. Ať si všichni na literu vytrháme mandle, nosní i krční pro jistotu, a pak to půjde samo. Ale neměl jsi to tajemství vykecat!!!D)
07.08.2008 13:12:00 | IvoMaria
jako urcite si nadan,ale nekdy mam z tech tvych rymu takovy pocit nesoumernosti, dle toho soudim, že volný vers by ti sel naramne, protože pouzivas zajimave slovni spojeni...ale ty rýmy mi casto drhnou...
07.08.2008 09:39:00 | saddova