Vize II

Anotace: ...

A cestou domů jsem viděl sídla oplocená vysokými ploty a začal chápat, proč předvídaví si staví domy mimo města. Až se nemocné davy nevejdou do svých metropolí, tu ulice je vyplivnou z měst ven. V té chvíli budou mít satelity vybudovány zdě. Celé kraje budou ohrazeny a hlídány zbraněmi, o kterých se ani nesní. Kdo zůstane před plotem, ten vyhlazen bude. Ostatním zbylým se vymaže paměť. I zde již věda pokročila.

Nebudou platit zákony před ploty a každý bude zabit, kdo nastolit bude chtít nějaký řád. Vzniknou tlupy, které budou vraždit z hladu a pro potěchu. Kdo nezabije, bude sám zabit. Ve světě nebude místo pro slabé.

Děsím se pokory slušných lidí a srdce svírá strach. Oni jsou již dnes nejvíce ohroženi, neboť jejich obrana je slabá a zvůle s nabubřelostí jiných slušnost ničí a vhání slušné do řad parchantů. To je jediná strategie v boji o přežití a místo v životě.
Žádná víra na světě nebyla tak veliká, aby oslovila každého. Tak svět bude provázet jedna bitva za druhou, kde vítěz bude jen pomyslný, neboť parchanti zůstanou vždy opodál, připraveni pohltit děti revolucí. To jsou ti nejhorší z nás. Ti, kteří tvoří armády a nejdou v čele do boje si nezaslouží úcty.

Čas pokročil
a ke všemu spěje
s ním i my
zahlceni vjemy bezútěchy
ve nichž mizí již budoucnost
mramorovaná zkušenostmi
probuzených předků
kteří vzešli z popela
a v prach se obrátili.

20.4.2006
Co je dnes
to začalo již včera
dáno nezbytností kroků příštích
neboť mizí
cesty v nenávratnu
a nové nevzniknou.

Slova zahnívají
bez zdánlivého smyslu a řádu
protože
vyčerpáním myšlenek a ideálů
se zastaví řeky proudem protiproudem
aby oddělily
kouř od ohně.

Nikdo nic
nebude druhému dlužit
neb všichni si rovni zůstanou
v žalu svém
o kterém tušit nebudou
neboť protiklad radosti
se promění
ve slané oceány
bez modře, bez vody.

21.4.2006
Nebude sedm dní v týdnu
protože den se stane nocí a noc dnem
čas poznáme
dle svraštělé kůže
nových vrásek
které pracně nahmatají ruce slepých.

Každý muž
stane se Adamem a každá žena Evou
ve vlastním prvopočátku
ve vnitřním ráji bez hada
bez stromu poznání
neboť on spálen bude
ihned po svém zrození.

Tak muži hledět budou
skrze ženy
a ženy skrze muže
bez vzrušení, bez emocí
jeden pro druhého smyslu pozbude
jen v čase letním
dojde k probuzení paměti
k splynutí těl
zbavených plodivé síly.

22.4.2006
Chrt chrta zadáví
pro lepší výběr druhu
s krvavou mordou poběží
za vůní feny
a přitom ztratí směr.

Lev kopím proboden skoná
neboť překážet bude
poslednímu svatému
po boji dračím
a nebo smutkem uhyne
že stal se nepotřebným.

Nastane čas
kdy vyvolení
vymažou svědomí z paměti
nevyvolených
jen proto
aby nevyvolení podlehli davovému štěstí.

Každý špatný skutek
bude zapomenut
tak jako hříchy které zamrzí.

Utracen
bude nevyvolený
který políbí
dceru sestru matku
a nebo ženu svou
a zván bude vyvrhelem
a ubíjen těmi nejbližšími
jimž paměť již vymazána byla.

Kdo pocítí křivdu
stane se nečistým
a vyhlazen ze světa bude
slastí nevyvolených
a obavou a strachem
vyvolených.

Vše je již předem určeno
neboť chléb
byl už rozlámán
a sousta rozdána.

23.4.2006

Každému zjeví se
jeho nebe
které se bude násobit
zadušenou představou
a tolik životů člověk prožije
kolik si jich vysní.

Nastane ale boj o sny
neboť se bránit budou ti
kteří nebudou chtít
žít ve snu druhého či druhé.

Tak zvítězí sny sobců
těch
kteří se ničeho neštítí
a ti obyčejní
se stanou vězni v jejich představách
protože oni si vysní
otroky beze snů.

Z toho plyne
že ten
kdo se stane robotem
poslušným příkazům povýšených
nebude právo mít na sny
tak jako stroje
a po zásluze bude vyvržen
z životů svých.

Ten čas
již také započal
a kdo chce
již nevědomky si vybírá
duše
jež o sny připraví
vždyť otroci netuší
že již otroky jsou
neboť mají svůj chléb a hry.

Sami sebe budou potkávat ti
kteří měli
dny a noci bezesné
a společně potáhnou
břemeno pokory
které jim vytvoří
vůle zasněných.

Vize osobní

Přijde den
kdy porodíš mi syna
bez krve mé
ale syn bude náš
jako plod lásky duší.

Ty budeš silná
více než vichr a bouře na moři
neboť časem mysl tvá
dokáže uklidnit oceány
vzduté zpupností.

Stala jsi se osudem
o kterém nevíš a ani netušíš
neboť čas ještě nedozrál
ale nastane tvým vyrovnáním
které přinese několik let příštích.

Náš syn vyroste
pod křídlem andělů
skutečných i neskutečných
kteří ho ochrání
před sebou samými.

To stane se cílem života tvého
v době
když dub můj již
poražen bude
a rozřezán na rakev mou.

Ty předáš
synovi našemu myšlenky otce pravého
kterého nepoznal
ale o kterém vědět bude.
Myšlenky budou
mé i tvé
spojeny v sílu velikou.

A jako dospělý
nikdy nenapíše žádných veršů
a přeci bude
velkým básníkem
neb každý v přítomnosti jeho
poklekne v pokoře.

Je to poslání
před kterým hlavu skloníš
nebo mně můžeš zavrhnout
jako falešného proroka
a odhodit v propast zapomnění
ze které mě i peklo vyplivne.

Tedy pravdu povídám
že stát budeš na křižovatce
na které určíš cestu svou.

Tak pravím já
ač nejsem Bůh
a v Boha nevěřím.

24.4.2006

Každý pozná své znamení
osudu svého
a podle svého
také s ním naloží
ale pouze tehdy
bude li vnímat hlasy a vjemy
v kterých je ponořen.

I počátek konce svého
pozná podle hrobu
se jménem svým
podle hrobu který nalezne
nečekaně na místě nečekaném
a najde li odvahu
dle data i své datum určí.

Vše má svou logiku
i vlastní řád
skrytý pro nevidomé
neboť konec tvoří počátek
a v počátku vše skončí.

Bláznem se stane ten
co jiného bláznivým začne nazývat
sám sebe pohltí
a zadáven tělem svým
do prachu klesne.

Kdo nechápe ať uvěří
a nesnaží se pochopit
to
co není pro něj určeno
neboť ještě neuzrál čas
jemu určený
a je možné
že on sám mine svůj strom
plody obalený.

Já už jsem mimo tento svět, ač po něm ještě chodím. Spravedlivě jsem se vyrovnal s životem a život se vyrovnal se mnou, dle svého zvážení. Je mi lehce a tuším, co určeno jest, to již započalo.
Koutkem oka jsem zahlédl pomník se jménem mým. V zatáčce nad Maxovem. Nenašel jsem odvahu přistoupit blíže.
Vize měly předchůdce, a to Černé skvrny na slunci. Dílko staré čtvrt století, které vychrlilo mé podvědomí, aniž by tušilo, co sděluje. Teprve průchod časem mě vedl k poznání pravého stavu věci. Tušení stavu, neumělými verši napsané život vypiloval.
Vždy existuje způsob, jak zastavit, a nebo přesměrovat rozjetý vlak na vedlejší kolej. To je v každém z nás a na každém záleží co učiní.