Déšť se vrátil…
O překot běžím k oknu,
a hle !
Vzkaz,
co od severu posíláš.
Očima
následuji kapky,
prstem
kopíruji jejich dráhy.
Myšlenky,
pocity,
plány,
vnímám tak silně…
jak bys za oknem stál Ty.
Přiložím dlaň,
sklo ale studí.
Dýchnu naň,
a píšu vzkaz:
Stojím tu.
Pro Tebe.
Znovu.
Zas.
Čtu.
Okno už nezebe…
O létání a bolesti,
o lásce k benzínu,
úzkosti z podzimu,
o těle a o duši,
jaký jsi, že nikdo netuší.
O lásce k životu
a strachu ze smrti.
O samotě v davu,
krocích na prahu.
Půlka života…
Jak těžkne samota,
co osud umotá.
Jak na čas křičíš: vrahu !
Prý čas nelze zastavit.
Nesmysl !
Pro mě teď stojí.
Já…čtu dopis v předpokoji
Tvých úmyslů.
a je to krásné čtení…
ty máš určitě někde vlastnoručně kreslenou mapu lidských pocitů a strastí, viď... a máš na ní i stezky k východům, věřím tomu... nechal jsem se teď chvíli vést, podle těch slok... a udělalo to na mne veliký dojem
23.08.2008 10:12:00 | drsnosrstej kokršpaněl
normálka:
... hyperventilace z lásky ...
k tomu chorobná psavost.
Ta nám ovšem dělá radost.
.
08.08.2008 22:44:00 | a_tao
A hladina vody stoupá stále výš :-)
08.08.2008 17:25:00 | Chancer
venku je právě bouřka-kéž by mi také přinesla psaní od přítele ze severu...no,budu čekat dál a tobě moc děkuji!
08.08.2008 14:01:00 | Pája Black
Prý čas nelze zastavit.
Nesmysl !
Pro mě teď stojí.
Já…čtu dopis v předpokoji
Tvých úmyslů.
a je to krásné čtení…
08.08.2008 13:09:00 | Veru
Nádherná básenka, úplně se zrovna hodí a mám tak trochu stejný pocit, napadla mne stejná myšlenka. ST!!
08.08.2008 12:59:00 | NikitaNikaT.