Krabice

Můj černobílý pokoj
s kulisami pro pamětníky,
zapadá sem prach
i do těch nejmenších skulin,
nutí mě uklízet
a dávat do krabic

jednoho dne se probudim,
pokoj bude vlevo bílej a vpravo černej,
uprostřed tenká hranice
ostrá jak žiletka z reklamy,
budu se snažit přejít

nevim,esi jste zkoušeli chodit po žiletce
ale slyšel sem o jednom hlemýždi
a ten to dokázal

naproti v balkóně mě pozorujou stráže
muž bez ženy
žena bez muže
všichni jsme stejně zmatený,
bez smyslu hrajem svý role,
už mě bolí ruce od těch provázků
a v krku mám vyschlo

čekám až uklidí i tu naši krabici
až diváci odejdou,
strčej jí do botníku
a místo loutek
zapnou si televizi