Budu se učit…mlčet.
Mluvit uvnitř.
Všechno už bylo vysloveno.
Milion variací téhož.
Stovky výčitek.
Bodnutí jazyka.
Slepota pýchy.
Touha ovládnout.
život na útěku
Utíkala jsem.
Před svou rolí.
Já hledala jinou.
Nekoukala jsem do kamery.
Měnila spoluhráče.
Kostýmy nebyly dost sexy.
Světlo slabé.
Catering ubohý.
Málo reklamy.
Ukradla jsem židli režiséra.
Ale nestačí to.
Něco musím změnit.
Někoho.
…sebe…
Začínám s mlčením,
abych slyšela.
odpověď mám uvnitř
jak napsal WAYWARD: hluboká... ale, zajímavý je, že mi nejšťastnější přijdou lidi, který mluví pořád, šíleně dlouho a nikdy mě pořádně nepustí ke slovu... to si pak zachmuřeně říkám, že jsem alespoň perfektní posluchač :)
29.08.2008 19:25:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Mlčení je umění..a já nejsem umělec :-)
12.08.2008 18:40:00 | Chancer
Největší problém je mlčení. Kdo mlčí příliš dlouho, tak když něco řekne/dojde k extrému/ spustí se stavidla- a zastavit ten vodopád už lze jen těžko
12.08.2008 14:05:00 | SZN
Někdy je potřeba mlčet a přemýšlet, ale nesmí to být příliš často...pak se najednou člověk začne cítit sám... Hezká :o))
12.08.2008 11:13:00 | labuť
No, co k tomu říct? Nějak nenacházím slova, kterými bych to jakkoliv okomentovala, zkritizovala, pochválila. Nic, nic. Snad proto, že to ve mně nic nezanechalo? A nebo prostě skutečně nevím :)
12.08.2008 09:37:00 | 0-0
Ti, kteří se rozdělí o to, co zaslechli s ostatními, jsou staré báby u obchodů kecající o právě probíhajících věcech a sdělující si novinky okolo zdražování mléka a vajec.
Roboti praví ESA
12.08.2008 09:30:00 | puostě Uadek
Umění naslouchat - jak málo populární, všichni se povětšinou snaží překřičet jeden druhého a často i sami sebe a tak v tom hluku nemohou zaslechnout to,co je mnohdy podstatné - naštěstí jsou i takoví, kteří naslouchat umí a naslouchají rádi a občas se i rozdělí s ostatními o to,co zaslechli!
12.08.2008 08:46:00 | Těšínský