Anotace: Tohle ani snad není básnička...je to jen...prosba vyslaná k nebi. Dnes jsem byla u doktora se zdánlivě banálním problémem...a ten problém se ukázal jako velmi vážný. Sakra!
Blankytným závojem
Utkaným z pavučin
Zakryji obličej
Abyste mě nepoznali
Abyste nemohli znovu pohlédnout
Na dno mojí duše
Vždyť jsem chtěla jen radu
Poradit!
/Podej prst
A sežerou ti celou ruku/
Tahle věta dnes platí
Zastíní všechny ostatní
Vlasatý chlapeček
Se směje na svou mámu
Procházím kolem nich
A slzy mi smáčí tvář
Přítelkyně si vesele hází mou hlavou
Se svým úhlavním nepřítelem
Srdce mi bije nepravidelně
Prý šelestí
/A není to láskou/
Potkávám lidi
Které jsem měla ráda
Nepoznávají mě
Jak by také mohli
Pavučinový závoj zakořenil
A zastřel všechno,
Co dříve tvořilo mou osobnost.
Třeba se to změní.
Něco se stane
A všechno bude jako dřív.
Možná zvítězí čistá pravda.
Snad….
Ale není to už teď všechno jedno???
není to jedno..záleží, jak se k dané situaci postavíš...to si opravdu chceš nechat zkazit život (náladu, pocity osobnost) v tomhle věku?? Buď silná, zatni zuby a měj víru!!!
jinka..povedlo se,,,vím, že je to pak snažší, když se vypíšeš:-)
24.08.2008 20:50:00 | Lady Carmila
Ahojda Leni,tak já bych si moc přála,aby se ti to zase všechno vrátilo do normálu...A jak jinak???
18.08.2008 15:02:00 | Rošták Domča
...nikdy není "všechno jedno",něco o tom vím,je třeba to zvládnout,hrdě a statečně a pak se uvidí
14.08.2008 13:26:00 | WAYWARD