Vím kdo jsem a jaká jsem
prohnile zrůdne bestie
s výčitkami,
tleju pod slunečním jasem
den mne zabije
zdá se mi.
Vím kým jsem a čím jsem
jing a jang dohromady
bipolární
vedena něčím hlasem
jest zcela bez vlády
je to marný.
Vím že jsem jaká nechci být
bez aury bez slunce
ve skladu
kol svatozáře hábit
hora zlata bez punce
o hladu.
Vím, to že jsem a nechci být
s vránou v ohlých zádech
zobákem
nijak ji nedovedu odvábit
proto poslední nádech
pod vlakem.
...jsem spokojený ...mám rád malinko posmutnělé psaní s nádechem naděje, i když tomu konec básně neodpovídá ...stačí číst mezi řádky ...jako prvotina,tady,mi to připadá dobrý a osvěžující ...rád si počkám na další ...
16.08.2008 00:20:00 | WhiteSkull