Úplněk když zavolá...

Ze snů mne vyvolává zvonivým smíchem,
láká hlasem melodické Panovy flétny,
stříbřitou taktovkou rozcinkal zvonky luční,
noc zvláštním sinavým světlem přioděna,
stojí tu jako spolehlivá gardedáma...

Partner měsíc s úsměvnou svou tváří,
s graciézní úklonou mne okázale vítá,
zástup hvězd v uctivých pukrlatech,
spěšně parket uprazdňují taneční,
mléčné dráhy zpívání, do ticha noci zní...

Tlukot slavíků svým doprovodem hraje k tanci,
zlatavý rej tu provívá vesmírným prostorem,
drnčivým rytmem zvučí cvrččí kastaněty,
z náruče své propustí až pozdě nad ránem,
jen chladivý polibek přilétne na žhavé rety...

Tak zase příště...