Děkuji...

Jsem otázkou
a ty jsi ta odpověď,
co krotí mojí pošetilou zálibu vzpomínat.
Jsem blázen
a ty jsi tím doktorem,
co mě nutí vidět občas s odporem,
že svět je jen divadlem
a nesmí se brát vážně
Jsem naivitou a lží
a ty jsi tím hlasem,
co vyhání nicotu,
jež ve mně občas leží.
Jsem mrtvým bodem
a ty jsi tím impulsem,
co mi ukazuje,
jak čas běží.
Jsem pošetilcem
a ty tou upřímností,
co mě tak strašně bolí.
Jsem rezignace
a ty jsi tím křikem,
co mě budí z letargie.
Jsem naivní knížka
a ty jsi beletrie,
co mě učí číst životem .
Jsem něčím,
aspoň v tvých očích,
a ty jsi tím důvodem,
proč nevzdávám…

DĚKUJI...