POTŮČKY TVÝCH VLASŮ

Potůčky tvých vlasů
stékají do tebe
zvlhčené potem
roztěkané lásky
hledajíc
v zákoutích
vyprahlých oáz
studnu
s kapkami naděje
rozervané duše
scelované polibky
kolemjdoucích
poutníků
lamentujících
na život
přetvářek
a nesplněných nářků.
Připoutané
velbloudí hrby
na bedrech
vláčejí po schodech
života
nezodpovědnosti
k člověku a jeho
početí
na piedestálu
katedrál
čnících
do výšin
nebeských přání
člověčenstva.

............................

Buď takový
a nebo
onaký
jenom buď
prosím tě
člověkem.

.............................

Jen já tupě zírám...