Sem jako ten, o jehož básně nikdo nestojí
Jako ten, co pořád jde, někde možná postojí
Jde pořád dál a nevšímá si mlčenlivých řad
Jde pořád dál, nechce nikde zůstat napořád.
Jenže život se nedá takhle žít
Jen se někde ohřát
a pak zas jít...
Pro tu chvilku, pro kterou se nezastavíš.
Pro chvilku, kterou hledáš.
Pro tu, kterou nikdy nedohoníš
za ní svůj život prodáš.
A když se pak otočíš, zjistíš, že tam není vůbec nic...
kypíš pesimismem. ale je to krásný pesimismus..achjo. jávím není... není krsný pesimismus....achjo
18.08.2008 22:46:00 | Já Esther Ruth