Podstata

Anotace: ...projíždím autem jedním městečkem, na asfalt dopadají kapky deště, na jedné straně hradby, na druhé hřbitovní zed...

Život mezi hradbami a hřbitovem...
Opevněme svou zklamanou duši (!)
zavřete oči a zacpěte uši - jí sluší -
samota, prázdno, bezpečí,
hlavně, rázně, bez řečí - tě usvědčí -
že milovat svedeš jen sebe sama,
toho kluka co ti hnízdí v hlavě - mezi náma -
- hravě -
hlavně nesmíš prokouknout,
že je tvůj stín, v tvé hlavě kout,
kde krčí se v obětí pout.

Život mezi hradbami a hřbitovem...
Pohřběme jednou provždy vlastní tělo (!)
co vždy v paměti mělo - co chtělo -
vzpomínat na všechny bolesti
a rány světa - ta léta -
svou slabost člověk nepřelstí,
jen ji přede všemi schová - a snová -
- pak ctí -
pravidla zlehka vymyšlená,
když víc už nemá,
sílu kráčet vyjetýma kolejema.

Život mezi hradbami a hřbitovem...
Tak tudy vede naše cesta,
nejen stý i každý ze sta - vám se nezdá? -
kráčíme tou stezkou
bez naděje, s touhou - pouhopouhou -
po přízni fortuny smyšlené,
ani ta však zachránit neumí - a kašleme -
- se rozumí -
na překonání překážek duše,
i když stačí jednoduše
podat si ruce v slepé důvěře...

(První, druhá, poslední večeře.
Tak jen na chvíli,
na pomíjivou chvíli pomíjivého života
zbořit hradby a z mrtvých vstát!
Jenom chvíli milovat...)