Později, snad za pár let,
neztrácím naději, vrátím se zpět.
Kus mě je pryč, kus už mi vyrvali,
slzy s zoufalstvím se střídaly.
Nedostanu to nikdy zpět,
můj cit byl jak vzácný květ.
Podupaná sémě nevykvete,
opadlý list neodmete.
Pošpiněná, nevykvetlá…
snad mrtvé bude křísit.
Stále to nevzdává…
bláznovství s nadějí místit.
Vrátím se zpět…později,
až najde květ naději
Básníci zdejší, proč všechny dnešní básně zde na Literu tak smutné jsou?
Že by to bylo vzponímkou dávnou bolestnou? Vím, 21. srpen nejde zapomenout.
Ale verše jsou pěkné! :-)
21.08.2008 09:33:00 | poustevník Jirka
...toto je život,ať chceš nebo ne
(je pro mne zajímavé,že musím vyťukat DNA)
21.08.2008 02:25:00 | WAYWARD