Anotace: touha po pomstě tě vždycky zničí...
Později, snad za pár let,
neztrácím naději, vrátím se zpět.
Kus mě je pryč, kus už mi vyrvali,
slzy s zoufalstvím se střídaly.
Nedostanu to nikdy zpět,
můj cit byl jak vzácný květ.
Podupaná sémě nevykvete,
opadlý list neodmete.
Pošpiněná, nevykvetlá…
snad mrtvé bude křísit.
Stále to nevzdává…
bláznovství s nadějí místit.
Vrátím se zpět…později,
až najde květ naději
21.08.2008 09:33:00 poustevník Jirka
Básníci zdejší, proč všechny dnešní básně zde na Literu tak smutné jsou?
Že by to bylo vzponímkou dávnou bolestnou? Vím, 21. srpen nejde zapomenout.
Ale verše jsou pěkné! :-)
21.08.2008 02:25:00 WAYWARD
...toto je život,ať chceš nebo ne
(je pro mne zajímavé,že musím vyťukat DNA)