loutka

Zase se připadám
jak loutka ve skříni,
občas si někdo
zatahá za provázky,
opět si počítám minuty ,vteřiny,
opravdu prožité
pravé lásky,

ze tváře zprýskané
barvy už vybledly,
ze šatů sebral si každý už cár,
jediné city ,
ty v hrudi mé nezbledly,
bije v ní od Tebe převzácný dar,

Každičké svítání
myslívám na Tebe,
na vlásky z kaštánků,na plůtky řas,
na oči ,
v které jsem hleděl jak na nebe,
na duši,
ve které našel jsem tisíce krás.

..a tak si zase
tu visím ve skříni
a za dveřmi tiše si ubíhá čas
a já si krájím tu,
ty svoje vteřiny,
v naději..
..že jednou spatřím Tě zas...