Anotace: na útěku, den 2. Někdy pomůžou i pošetilá gesta, jako odhození předmětů z minula...
Řeka
Tajemná řeka,
vlní se a spěchá.
pokorně přicházím
Ta voda voní do daleka.
Smutně voní.
v dlaních svírám oběť pro ni
Můj starý blok.
těžkne mi krok
Kus života.
Torza slov a vět,
básně…pchá!
Nechci už zpět.
Bylo mi zle i krásně.
Světlo v slzách zhasne,
a jiné musím zažehnout.
nechávám ten sešit s řekou volně plout
Kolem břehů
z orobince třásně.
Hubičky ryb
kreslí kroužky.
Letecké zkoušky
mají vážky modravé.
Já řekla ANO,
a nesmím říci ne…
Nesmím říct NE,
kdo Ti to řekl?
Kdo si vzpomene,
čím byla jsi šťastná,
rád srdce zlomené
utrhne z uvadajícího stonku
a sluncem prožene
Tvůj nový úsměv :-)
25.08.2008 08:53:00 | Levandule
takže jsem vlastně kazisvět a do nedávna jsem si myslel, že jen plundruju matku zemi pro svůj rozmazlený sajsok:) píšeš hezky
23.08.2008 12:12:00 | prostějenjá
Tak hele!
Byl to jenom maličkej bloček:-(
Co ty Tvý kameny ?!
Jestli je neházíš do řeky...tak to jsem z toho jelen.
23.08.2008 11:01:00 | spare