Mimomezí

Málo času na zakuklení,
mnoho osudů.
Z mrtvol andělé,
kovově chladný
motýl.

Duše přepevná
nepustí ven,
v potocích rakovina,
žízeň bují.
Dusí,
musí však
Vzhůru!

Povětřní kráčení,
pod křídly sůl,
vyprahlý zvon,
tělo průsvitné
klade po větru
než srdce udeří.

A rozletí vše
do zakřivených běd,
modrozlatých cípů.
Na cestách šotolina,
za hranicí nářků pak

alabastrová kost.