Anotace: vždy je to Už naposledy. A já tomu vždy věřím. Sladká naivita. Snad až moc sladká..
Jdem alejí
spojení falešnými pouty
krátkodobých prožitků
Chromej pán na lavičce
už tam sedí snad věky
Slunce hází odlesky
z úsměvů jeho pozlacených zubů
Chceš je chytit
do krabičky od svačinky
a dát mi je k Vánocům
do špinavýho sněhu cest
.
Svět je ti malej
asi jako boty které už nemůžeš nosit
Odkopneš je
a oni po nich hladově skočí
protože maj málo
A tak
oděn jen do svých křehkých snů
vyhozen z reality
oddaně čekáš
na zlatý smích
Chromého blázna
.
.
.
Krasne hratky, dekuji Ti mlady priteli ze jsem si u Tebe tak trochu zavzpominala.
05.05.2009 13:24:00 | carodejka
:D po dlouhé době........číst Tvoje věci............jsou to krásná slova
12.03.2009 17:01:00 | Motýl v říši divů
Ambivalentní - poslední dobou tohlo slovo vystihuje snad vše. Sladká jako ranní probuzení, pondělní ráno a pomerančový džus na vyčištěné zuby.
14.12.2008 14:49:00 | prostě Zuzana