Potichounku
Potichounku
Anotace: tak mi právě je.
Potichounku
nenápadně
sama sobě
umírám...
Oči marně utírám.
Zlomky okamžiků
dávno nesbírám.
Víčka na slunci
přivírám.
Střípky
ze dna vybírám.
Ráda sním,
že vím.
Že vím, kudy kam.
Polehounku
neviděna
v sobě sama
zavržena...
dveře zavírám
Poslední tipující: drsnosrstej kokršpaněl, shakespeares, cevert, Marfuša, a_tao, s.e.n, Pišák, bez nápadu na přezdívku..., Pája Black, akneliam, ...
Komentáře (15)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk15.09.2008 21:19:00 drsnosrstej kokršpaněl
možná kdyby se chalupa otočila k mrakům zády a ke sluníčku vchodem, nemusela bys zavírat... přeji ať se zadaří
parádní počin
09.09.2008 19:37:00 shakespeares
Takové ticho je....že ho až uslyšíš...
škoda jen človíčku...že víc se neztišíš...
29.08.2008 21:17:00 s.e.n
Každý máme jiný lék na smutek.
Dobrá je i čokoláda.Tak si dupni!
Pak ji slupni.
29.08.2008 20:40:00 Pája Black
I v smutku může být krása..třeba,když o něm napíšeš ty,tak rozhodně ano!
28.08.2008 15:01:00 danaska
Moc hezká báseň, ale také bych si od tebe raději přečetla nějakou veseljší. Držím ti palce, ať je to ta příští.
28.08.2008 10:15:00 uživatel smazán
Tygřík mi vzal nápad :-) Zavři, ale nezamykej...
28.08.2008 06:33:00 SZN
To děláš chybu, já dveřma vždycky bouchnu, ale tak, aby se daly ještě otevřít. on jeden nikdy neví, co kdyby za nimi Někdo stál
