V trnitém houští,
hledám si cestičku,
přes srázy, útesy,
se slzou na líčku,
vidím, jak mosty se hroutí,
a lidé skoupí,
pro svoje móresy,
do kapsy lžou si…
Svět náš sám,
lžím a klamům
nastavuje pokřivené zrcadlo,
teď nosí se, lhát davům,
jevištní propadlo
se stalo všeobecnou věcí,
na piedestal zájmů,
pozvednout obyčejné kecy!
Cestičku hledáme
uprostřed svízele,
někdy si popláčem,
někdy jdem vesele,
někdy se nalepí
ta svízel na trička,
však není bodlákem,
zdravá je dušička :o))
26.08.2005 20:42:00 | Cecilka