V krápníkové jeskyni
V krápníkové jeskyni
.
Sem nevejde nikdy slunce
pohodou zářící všudybyl
Sem nevstoupí nikdy měsíc
rozsypat skalami třpytný pyl
I hvězdy pohrdly klikatou síní
kam do tmy se vplížilo
jen krápníků jíní
Kam ruku položíš
jen chlad a vápenec
A přece tu znějí záhadné hlasy
říčka se prodírá jako ztřeštěnec
země si otírá mokré vlasy
Ve vlhkém náručí podzemních dvoran
přednáší příroda věčný svůj korán
.
Vstoupí-li člověk
tiše a váhavě
odloučen od všeho
co zveme dnem
kráčí opatrně
jakoby v otavě
přičarované
zázračným snem
...
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
tvoje básně umí tak něžně potěšit, že necim, jak to děláš...;)
02.09.2008 01:17:00 | okousaná od světlušek
ST§ básenka pěkně zakonečená, četla se mi s lehkostí, má myšlenku a svoje kouzlo.
01.09.2008 06:06:00 | NikitaNikaT.
Naše milá Loto,
připíši sem toto:
Věčná pravda, každý kras
co stvoří krás za svůj čas...
31.08.2008 19:43:00 | zzlatý
... moc krásná básnička , jsou v ní moc pěkné obraty a ty dvě poslední sloky se mi snad líbí nejvíce...Jirka
30.08.2008 09:43:00 | kavec
Jeskyně kouzlia příroda po celá staletí.
Stejně tak nádhernou báseň kozelnou napsala jsi i ty.
Moc hezky se mi četla a do té tajemné jeskyně mně vedla.Dík za hezký pocit.
30.08.2008 09:20:00 | s.e.n
