Schůzky s múzou

Když jsem tak četla svoje dílka
dostavila se slabá chvilka -
- co když se mě jednou zeptají,
jak moje básničky vznikají?

I když se snažím psát romanticky
svá dílka tvořím dost prozaicky.

Každý den k deváté večerní
čeká mě povinné venčení
našeho malého Toníčka.
Tak vznikla každá má básnička.

Máme své místečko, kde je hezky
tam si čte Tonda své pesemesky,
mě krásné myšlenky přepadají
a veršíky mě napadají.

Tam na úpatí Kraví Hory
mám vždycky schůzku s těmi tvory
co denně mi nad hlavou přelétají,
nápady po vánku posílají.

Tak rychle táhnu Tondu domů
okolo školy a vzrostlých stromů,
v kuchyni začnu verše psát
a můj muž zkouší vyzvídat:

Co tě to mámo dnes popadlo?
Že už tě zas něco napadlo!

Neptej se, koukej na televizi,
já v hlavě držím si jednu vizi,
když mě teď necháš v klidu psát,
pak se ti budu věnovat.

Slovíčka vkládám na bílý list,
aby mí přátelé mohli číst
o štěstí, o lásce, o vyznání
od večera až do svítání.

A potom konečně jdu spát.
Zas mohu v klidu usínat.