Zachumlaná do snů
v objetí představ
chráním pramínek touhy.
Stopy chodidel v poušti
smývá horký písek
slunce nemilosrdně
opírá se do bytosti beze stop.
Oči přivírám
jsou prý branou do duše
tak chráním ten pramínek
ať nevyschne
nezmizí nespatřen.
Stopy ve sněhu
ani ty nezůstanou dlouho
pohřbí je další lavina
a skryje Tvému pohledu
až budeš stoupat na vrchol
blíž ke hvězdám.
Svým tělem budu hřát
ten pramínek touhy
ať nepromění se
ve zmrzlé krystaly
i když krásné.
Zachumlaná do představ
v objetí snů...