Anotace: ...každý může malovat
Maluju obrázky,
jenom tak,po paměti,
bez štětců,bez plátna,
raz,dva,tři...počítám do deseti.
Nejsem však malířka,
vůbec neumím malovat.
Obrázky letí mě hlavou,
volně...jak myšlenky plavou.
Pondělí,úterý,no prostě každý den,
alespon na malou chviličku,
stávám se takto malířem.
Až budu mít veliké plátno,
a mé ruce to dovolí,
za pestré barvy a zručnost,
dala bych cokoli.
Ted od barev špinavá,
a přece štastná jsem,
mé obrázky půjdou spát,
než zase příjde nový den.
Krasne jsi popsala to, co si uz dlouho myslim, vis, nekdy i maluvky, a vlastne vsechny veci, ktere vytvorime, nejsou presne podle nasich predstav, muzou se nekomu libit, nekomu vic a nekomu mene.
Basnicka mi pekne plynula, kdyz jsem si ji cetla, diky za ni.
01.09.2008 21:40:00 | Montynka
Vidění života očima malíře ...
Škoda, že spojení mezi hlavou a rukama, které by velká plátna namalovaly, je kdesi přerušené, tedy u mě. Alespoň na papír my vložíme je, slovně.
01.09.2008 20:43:00 | jita.1965
Takže když nebudu mít nic k formě a tak, když tomu moc nerozumím, a aby to bylo správně pochopeno... v té básni jsem se našla, takže potěšilo.
01.09.2008 17:18:00 | okousaná od světlušek