Anotace: Někdy mi připadá, že si pamatuji i to co jsem nikdy nezažil a nezaslechl...
Mé myšlenky jsou vždy temné.
Když někdo vypráví mi něco, nebo nedej bože řekne.
Mě honí se to hnedle hlavou a vše důležité jde rázem stranou.
Kéž byl bych jednou k prázdným slovům hluchý.
A já neusínal s duší plnou vět němých.
To by však nebylo co psát a papír by byl bílý.
I tyto věty by tu nestály a vy by jste se mi nesmáli…
Nesměju se, nejen proto, že jsem se v tom dokonale našla. Až to člověka někdy vyčerpává, ale bez toho by to bylo smutné, pro mě... Nevím, jak bych to zhodnotila jako báseň. Ale jako myšlenka a vyjádření... Hezké.:)
02.09.2008 19:02:00 | okousaná od světlušek