Snivý svit měsíce
stříbrně prosvítá
na lem pelesti,
copak to jen vidí
v mlhavém oparu
zrak můj šálivý
kolem cest tisíce
kterápak povede
snad ke štěstí?
co mil už prošel jsem
přede mnou směje se
život bláznivý
já zas bývám přešlá, každý máme něco...:)) ale ty to umíš i pěkně napsat.
06.09.2008 16:05:00 | okousaná od světlušek
děkuju :-);sešlý určitě ne, možná někdy ušlý (spíše uchozený) ale poslední dobou taky vlastně ne :-)
05.09.2008 16:37:00 | sýc
Copak už si takový sešlý? To zní blbě, viť... Nene, vzhledem k tomu, v jaké jsem náladě... Hm, hezké.
05.09.2008 13:33:00 | okousaná od světlušek