Snění

Mládí nám odešlo cestičkou nad lukami,
své sny jsme pohřbili a zůstali jsme sami,
přátele zvolna k hrobu provázíme,
to k stáří patří, všichni to dobře víme.

Skořápka naše pomalinku chřadne,
v mládí to všechno bývalo tak snadné,
však sotva jenom oči přivřeme,
jsme mladé, krásné, láskou zmámené . . .
To duše naše ozývá se v v nás,
připomíná, že na snění je čas.

Šum deště v horkém, parném létě,
první rtěnka, co ukradla jsem tetě,
vlahý vánek k ránu po svítání,
první pusa, co dnes už není k mání,
laskání hebkých křídel motýlích,
milování v trávě – to nebyl žádný hřích,
vzpomínka na sladký světlušek noční rej,
teď být mi dvacet, to bylo by mi hej . . .