Procitnutí
Procitnutí
Konečky prstů
hladím létem obarvené klasy...
Prohání se v nich vítr -
slyším ho - on zpívá ....
Ten rošťák rozháže mi
učesané vlasy
proč jeho píseň je
dnes divně tklivá ?
Sednu si do trávy
kde cvrčkové hrají svou sonátu ...
zavřu pak oči
a na chvíli opustím své tělo ...
Podivný pocit z rozloučení
všude kolem se toulá tu ...
mě odletět daleko
najednou by se chtělo ....
Zmizet tam, kde nejsou slova bolavá
tam , kde neschází pochopení
kde žádná ze špatných věcí se nestává
zdálo se, že NĚCO je ....
...a ono není .....
Snad jen žár léta
nás oba pobláznil
zapomněli jsme na pár svých nesnází
letní láska pozbývá náhle sil
a pomalými kroky
barevný podzim přichází
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Letní láska… To taky ještě existuje? Tak to je skvělé, už jsem si myslel, že jde svět špatným směrem.
Ale nádherné to bylo viď?...
25.10.2008 13:38:00 | kouzelníček
Tak si se zas vrátila...
ráda tě vidím, piš dál, máš talent ...
dávám též ST
09.09.2008 09:13:00 | Pišák
Jo, jo je to tak, Liter zasáhlo období podzimu a tenhle Tvůj, má ode mne ST..:o))
06.09.2008 20:36:00 | labuť
neni to zle, libi se mi myslenka,ale urcite bych zvolila jinou formu a mozna je to zbytecne dlouhe :)
05.09.2008 23:29:00 | saddova
